Emotional Design I

Dnes mi přišlo několik zajímavých knih. Mimo jiné i Emotional Design od Donalda Normana. Toho známe jako zakladatele Nielsen Norman Group. Ale dost řečí a hup ke knize.

Autor dříve napsal The Design of Everyday Things (taky o ní snad napíšu). Kniha je hodně o tom, jak se dělá použitelnost – měření, testování, data, čísla, rychlost, efektivita. Po jejím vydání se Norman setkal i se zápornou reakcí – pokud budeme navrhovat aplikace podle této knihy, výsledky budou ošklivé. Přitom to tak podle svých slov autor nemyslel – říkal si, že dobrý design většinou věci mají, proto je třeba se soustředit na výkon – použitelnost.

Hlavním středem knihy podle úvodu budou emoce a estetika jako nedílná součást normálního života. Uvádí zajímavý příklad. Představme si desku metr širokou a deset metrů dlouhou. Pokud leží na zemi, umíme na ní udělat spoustu činností – pobíhat, kotouly, skoky, běh… Když tuto desku umístíme tři metry nad zem, pravděpodobně se naše schopnosti rapidně sníží – kotoul asi nezvládneme a skoky budou nižší. No a pokud desku dáme sto metrů nad zem, někteří z nás na ni ani nebudou ochotni vstoupit. Jde o stejnou desku, rozdíl je jen v naší hlavě.

Stejné je to, i pokud ovládáme nějaké zařízení. Když k němu máme kladný vztah, jsme výkonější, než když ho nemáme rádi. Já to občas zažívám. Některé (nejen) softwary mám tak nerad (zdravím především SharePoint a Stages), že s nimi neumím pracovat – musím někoho požádat, aby mi v nich udělal mou práci a když fakt musím, vůbec mi to nejde a po nějaké době to vzdám. Když bezpodmínečně musím, jdu na to tak, že se na práci od rána psychicky připravuji a násilím těším. To zabere a úkol nakonec splním relativně bez potíží. Když psychickou přípravu podcením, výsledky jsou tristní.

V knize popisují experiment, kdy udělali několik variant ovládání bankomatu (taky jste si všimli, že všichni experimentují na bankomatech?), některé pěkné, jiné ošklivé. Funkcionalita byla stejná. Pěkné bankomaty uživatelé ovládali uživatelé efektivněji.

Jak je to možné? Základ je v tom, že pokud jsme ve stresu, spíše přemýšlíme reflexívně, ale když jsme v pohodě, behaviorálně – víc do široka. V tom případě lépe najdeme dobrou variantu řešení našeho problému. Přesvědčivé, podrobné vysvětlení najdete v knize.

Tu došel Berka po záložku v knize i ustal v řeči, k níž mu prostor byl dán.

Knihu si přečtěte, je úžasná.