Jak se měří použitelnost
Kategorie: Kniha, Pokročilí, Z praxe, Zavedení použitelnosti do firmy, Začátečníci
Jednoduchá otázka. Často jedna z prvních. A odpověď? „Těžko říct.“
Použitelnost, nebo User Experience, nelze nějak jednoduše, levně a efektivně měřit. Ono je už dost těžké jasně vymezit, co to použitelnost vlastně je.
V naší firmě máme CMMI, ISO 9001 a podobné procesní normy a pokud naše oddělení nechce (ani nemůže) stát mimo, musíme zavést i měření našich výstupů, tedy použitelnosti. Museli jsme se s tématem tedy poprat.
Dříve jsme zkusili se našich uživatelů ptát, jakou by zvolené funkcionalitě nebo aplikaci dali školní známku. Když jsme s použitelností začínali, měl náš software dost problémů, proto bylo běžné, že dostával trojky a čtyřky. To pak byl dobrý argument pro vedení, že se problémem musí něco dělat. Časem jsme si mákli a dostali náš software na celkem dobrou úroveň. U uživatelských testování se později stalo jen výjimečně, že by účastník nesplnil zadané úkoly. Ve školním hodnocení jsme pak dostávali většinou dvojku nebo trojku. A to už se problém metriky ukázal v celé šíři. Lidé u nás jsou zvyklí, že trojka je celkem špatná známka a jednička zase moc super. Navíc je tento systém nepřenosný do zahraničí (naše vedení, klienti…). Další potíží bylo, že uživatelé často nevěděli, co přesně hodnotí (grafika super, tak vám dám za jedna). Proto nám nakonec tento způsob přestal vyhovovat. Z počátku pomohl, pak se přežil.
Hledal jsem jinou metodiku. Nakonec mě oslovila populární metoda SUS. Je to deset jasných specifických otázek a jejich bodové ohodnocení. Výsledkem je číslo 0–100. Čísla se dají srovnávat, dají se dělat grafy s trendy, dají se sledovat jednotlivé odpovědi, dají se porovnávat jablka s hruškami.
SUS byl vymyšlen hodně, hodně dávno a lze ho aplikovat na jakýkoliv systém, třeba hardwarový. Možná v některých případech jsou některé otázky irelevantní (pro webové stránky prý nic moc, zkuste pohledat), pro naše softwary to sedne dobře. Doporučuji.
A na co si dát při zavádění SUS pozor? Jen buďte pozorní a obezřetní při vyhodnocování výsledků. Je velmi důležité se ptát správných lidí – musí to být vaše cílová skupina, uživatelé nebo skupina, kterou chcete zkoumat. Jinak dostanete výsledky, které jsou mimo.
A jak prezentovat výsledky? Když někomu například řeknete, že SUS vyšel 64, moc mu toho neřeknete. Ale existuje pěkná studie, kde je jednotlivým hodnotám přiřazeno přídavné jméno nebo jiné slovní hodnocení. A s tím už lze prezentovat velmi lehce.
Většinou posluchače zajímá, jakých hodnot dosahují známé softwary (Office, Creative Suite, Apple). Ať jsem hledal, jak jsem hledal, nic jsem nenašel. Pokud se vám poštěstí lépe, pochlubte se, prosím.
Ještě dodám, že jsem na otázku z titulku neodpověděl. Jen jsem napsal, jak to děláme u nás, u softwaru pro enterprise. Daleko lepší odpověď, s mnoha možnostmi, dostanete v knize Measuring the User Experience: Collecting, Analyzing, and Presenting Usability Metrics. Doporučuji, je tam přehled jak kvalitativních, tak kvantitativních postupů.
20 nejlepších UX knih
Náhodou jsem narazil na stránku, kde je vyjmenovaných 20 knih, které by neměly chybět ve vaší knihovně, pokud to myslíte s User Experience vážně. Seznam se hodně překrývá s tím co mám nebo si plánuji pořídit já, tak mě to potěšilo. Můj seznam najdete u mě na LinkedInu.
Emotional Design I
Dnes mi přišlo několik zajímavých knih. Mimo jiné i Emotional Design od Donalda Normana. Toho známe jako zakladatele Nielsen Norman Group. Ale dost řečí a hup ke knize.
Autor dříve napsal The Design of Everyday Things (taky o ní snad napíšu). Kniha je hodně o tom, jak se dělá použitelnost – měření, testování, data, čísla, rychlost, efektivita. Po jejím vydání se Norman setkal i se zápornou reakcí – pokud budeme navrhovat aplikace podle této knihy, výsledky budou ošklivé. Přitom to tak podle svých slov autor nemyslel – říkal si, že dobrý design většinou věci mají, proto je třeba se soustředit na výkon – použitelnost.
Čtení na pokračování
Když čtu knihu, je většinou dost dlouhá na to, abych z ní zaznamenal většinu zajímavých myšlenek, pokud bych o ní psal až po jejím přečtení. Proto chci psát průběžně o tom, co jsem se zatím dočetl. Riskuje se tím sice to, že ji dočtu za dlouho, protože mě zatím zaujme něco jiného, nebo že se nedostanu k průběžnému psaní a článek někdy nenapíšu. To nevadí, protože jednotlivé díly by měly být samonosné. Navíc by vás tyto články měly motivovat k pořízení knihy a k jejímu přečtení.
Uvidíme, jak bude tento projekt životaschopný.
Mám novou knihu – Measuring the User Experience
Dorazila mi nová kniha – Measuring the User Experience. Na první prolistování je dobrá.
Dost mě zajímá a když jsem ji uviděl, bez zaváhání jsem ji pořídil. Všude hlásám, že s měřením použitelnosti to je bída a i když kvůli CMMI něco měříme, určitě toho v této oblasti máme dost co vylepšovat – je to aktuální téma.
Až to přečtu, jistě tady poreferuji.